My jednou jeli se ženou z Varů někam k Mostu. Cestu jsem neznal, tak podle automapy. "Ivetko, prosím tě. Tady někde musíme odbočit, tak si vezmi tu mapu, sleduj cedule, kdybych to přehlédl." "Jasně, dej to sem." Po pěti minutách: "Tadýýý!" Odbočil jsem a po deseti minutách jízdy mi přišlo divné, že veškeré okolí vypadá jako povrchový důl a že jedeme stále dolů. Zastavil jsem, mrknul do mapy a od té doby se navigoval sám. Když si někdo plete vlevo/vpravo, nepomůže ani seno/sláma. Ale alespoň je se ženuškou sranda že jo? :-)

Já si pletu vpravo a vlevo neustále. Ale neustále! 

Navigace mi nesmí do auta Ač používám nejmodernější vymoženosti doby, v tomhle případě jsem zarputile věrná autoatlasu

Hledat nějakou konkrétní adresu třeba ve městě, kde to člověk nezná, jelikož je 300 km daleko od jeho bydliště - proč ne. Ale jet do toho města podle navigace, když jsou všude ukazatele může pouze moula.

Tino, jako moudrá žena bys měla vědět, že ženy bez orientačního smyslu jsou pro muže pravým požehnáním, páč je mohou opečovávat a "navádět" na správnou cestu a jsou z toho blahem bez sebe.

Co s ženou, která si vždy poradí..?

Bezva návod k použití, až jednou budu chtít být opečovávaná a "naváděna". Jeden čas bylo mou pracovní náplní jezdit po celém kraji a kousku vedlejšího, kde jsem musela být na čas a ještě najít ten pravý barák. Bylo to celkem jednoduché. Před obcí zastavit na rauchpauzu, omrknout obec, najít kostel. Ve většině vesnic je hned vedle kostela škola, a tam člověk získal všechny informace. I tu, kam pak jít na oběd. Průšvih byl v místech, kde se vzmohli na novou školu, která byla kdesi na okraji. Teď vím jak na to. Dělat blbku. Škoda, že nemůžu být blond, ale zkoušela jsem to a vypadala jsem jak vyb...é zelí. Jo a v začátcích jsem tu mapu taky držela vzhůru nohama.

Někdy mám pocit, že pokud se nějaká žena "orientuje" v prostoru, na mapě...i čase...jde o zvláštní úkaz :) I můj andílek reaguje podobně a zvykl si, že když řeknu:

"Mrkni vlevo, neměl jsem tady odbočit?"

A ona mrkne vpravo, tak já jen klidně dodám:

"Myslel jsem to druhé vlevo, miláčku."

Tak to přesně mám taky. Jsem jak takovej ten běžec z komedie, co pádí nadšeně vstříc cíli, jen ho v jeho trysku musí někdo dohonit a pootočit o třicet stupňů doleva 

Nejste v tom, milá Tino, sama.

Napsala jste nejen svou, ale i mou zpověď.

Na chalupu to máme 9 km. Do doby, než postavili kolem města obchvat jsem si připadala jako řidič-profesionál. Všechny orientační body mě průběžně ujišťovaly, že jedu k cíli - stará borovice, parkoviště, posed, železniční přejezd, chalupa.

Teď tam vede širokánská silnice s fůrou pruhů a ještě větší fůrou značek...a jsem ztracená. Před každou cestou se vyptám nějakého řidiče, jestli na té pitomé křižovatce, která vypadá jako bludiště, mám opravdu přednost a posté ujištěná, že jo, pochybuju, protože to tam VYPADÁ jako vedlejší.

Na cesty nad 10 km už potřebuju navigátora nebo navigaci.

No já nevím, ale při vědomí, že by takovéto "přiznání" mohl číst kolega bloger Huml, bývalý dopravák, byl bych opatrnější

"Jediný, co po mně chtěla, bylo, abych na ni celou dobu mluvila (není problém!)" Není nad to, když si je člověk vědom svých....... předností (?)

Jak kdy, v tomhle případě jednoznačně JO 

Podle titulku a současné situace na politické scéně, jsem čekal, že půjde o politický blog :)

 Toho jsem se obávala! Ale takovej blog byste ode mě snad nečekal, ne...?