To je hezký článek .... takový normální!

Já a normální? No tak pro jednou... 

Díky, Otto 

No a že vám to, Tinko, ani moc dlouho netrvalo, než jste byla velká, že??? . Jinak takhle to má každý rodič vč. mě, samozřejmě, že pořád špekuluje, jak kura kolem polného harnčoka zarna, co mohl ve výchově udělat lépěji. Jestli jsem to dobře pochopil, maminka je vám od mala kamarádkou, což je velmi vzácný přístup. Já to pochopil sice o hodně déle, leč jsem rád, že vůbec .

P.S. špica-garda napsáno, jako obvykle, ale to už se zase opakuju

Velká metr osmdesát jsem byla cobydup, ale ta dospělost se občas někde trajdá ještě dneska...  Člověk by na sebe neměl být moc přísný. To pak děti musej psát články a veřejně rodičům vysvětlovat, jak se jim ta výchova povedla a ták... 

A tím jsme se nenásilně dostali i k mojí mamince.Ta už mi toho moc nepoví,ale určitě vidí v čem jsem se jí nepoved a v čem jo.takže se přiživuju toničko a s pozdravem tobě a tvé mamince posílám i ten svůj "domácí" pozdrav tam nahoru.díky mami.mam tě rád

 Toníčku můj...

Dík 

Tak to uz se davno vi z Tvych blogu, ze Tva maminka je proste uzasna  Zdravim obe tam i tam  

Úžasňáková, roz. Bondová  Díky!

Gratuluji Vaší mámě k fajn dceři. A stejně dceři k prima a rozumné mámě. Mám to z dětství zapamatováno podobně. Jen bez toho "až budeš velká". U nás bylo "tohle probereme postupně". A ten postup byl prostě někdy v letech.

x

Dokud můžete - sneste jí třeba modré z nebe (mámě), pokud o něj stojí. Ale..nejlepší je asi vzájemný úsměv 

Ó, děkujeme! Snad nám to ještě nějakej pátek vydrží  Úsměvů si moc neužijeme, bydlíme od sebe daleko, ale o to víc si to vynahrazujeme, když se sejdeme 

Zdravím Tvou milou a moudrou maminku  Moc pěkný blog!

Jé, díky, to ona si to tu osobně přečte, diskuse ji baví nejvíc 

Moc krásně napsané

Díky, Teri 

hezké. Doufám, že mě jednou budou moje děti vnímat taky takJá se svojí maminkou takový vztah, bohužel, nemám. Snad mi to alespon pomohlo vyvarovat se mnohých chyb v roli rodiče, a snažila jsem se nedělat, co jsem sama neměla ráda.Moc Vám přeji, že to máte takhle

Díky  Myslím, že i zdánlivě ukončené příběhy mají pokračování, tak uvidíte, zda vás a vaši maminku osud smíří - u nás taky nebylo vždycky veselo, ale to pouto je tak silný, že se prostě nedá nic dělat 

Pěkné, i když je asi pravda, že pro naše maminky jsme nikdy nebyli dost velcí.  

A to je na nich to nejlepší!