Hezké, milé, karma a ačkoliv psy nemám ráda, pamatuji si na tuto psí schopnost z dětství, kdy jsme pejska měli. Jen bych podotkla, že selektivní hluchoty si v poslední době všímám i u pánské většiny naší rodiny.  Hezké Velikonoce Tino.

Hezké Velikonoce i vám, Jani  Jo jo, jistá paralela tu je, ovšem i v tomto případě se s tím dá manipulovat za pomoci potravy 

Bezva! Právě jsme s mužem přemýšleli, které výrazy spolehlivě zvednou na nohy naše čuby. Jsou to ve vzestupném pořadí: piškot, dobrůtka, ochutnáme, granulky. Pak jsou slova, která nesmíme z úst vůbec vypustit, protože způsobí akutní pominutí smyslů. Čuby lítají po celém bytě, přeskakují se navzájem a piští jak hejno krys. Jsou to jména oblíbených dvounohých kamarádů: Vojta, Eliška, Jirka, Táňa a Oskar. A co nesmíme říct, nebo dokonce na to ani pomyslet je spojení "na chatu".Takže naše konverzace někdy vypadá, jako bychom právě opustili psychiatrické zařízení.

 U nás takhle funguje slůvko Babička = moje maminka. Aničku bezmezně miluje a neustále ji cpe piškotama, tak ji má Ančí pevně zafixovanou 

Jo! Tady to selektivní slyšení mě taky nepřestává překvapovat.

Byl u nás příbuzný se psem. Tu a tam se (s tím psem) vídáme, ale nijak často. K tomu - já mluvím jako kulomet. Takže jsem přišla domů, ti dva už tam byli - pes ležel a můj vstup nijak nezaznamenal, já spustila vítání nějak ve smyslu "jévyužjstetady jávásčekalapozději jakábylacesta můžudátpsovisalámek?" a šla k lince, kde mám uloženy nějaké ty psí pamlsky. Ještě jsem nestihla pytlík vzít ani do ruky, natož zašustit a pes stál v pozoru vedle mě. Jak v tom vychrleném proslovu zvládl vůbec zaznamenat, že mohla být řeč o něm a že něco dostane... nepochopím.

 Přesně tak!  A pak že neumějí česky... 

Sakra to znam. Na jedne strane hluchota jak parez a pak na 200 metru slysi zaseptane "papanicko"....ty psi jsou fakt chytrejsi nez si myslime...

Jo, a víte, že mám občas potřebu testovat Andulčin sluch? Když se chová obzvláště nedoslýchavě, zašeptám dobrotu a okamžitě vím, že je všechno v normálu 

Super je světelný zvonek, co mi dělá záblesky jako z foťáku, když někdo zazvoní. Jednou u nás byla návštěva s pejskem a když to začalo blikat (schválně jsme mu zazvonili), lítal od jednoho "bleskoně" k druhému, štěkal na ně, mohl se pominout a při asi sedmém záblesku (bleská to vždy 8x) se schoval pod gauč. :-)

Hrdina! Moje kočka se zas dneska lekla tabletu - při hraní omylem přetlápla na youtube a pustila si Billyho Idola. Letěla jak blesk! 

mno.... nápad chovat bígla v bytě hodně špatný. Zvláště pro to ubohé zvíře. Chudák naháněč a lovec musí dřepět s paničkou celý dny v obýváku

V bytě můžete chovat (skoro) jakýhokoli psa, když znáte a respektujete jeho potřebnou míru pohybu a vůbec "kulturního vyžití".

Jinak možná to nevíte, ale řada psů je sice předurčena nějaké činnosti, ale nikdo nepočítal s tím, že ji budou vykonávat 24/7. Proto obvykle jezevčíci nežijí v norách, pudlové se nebrodí celé dny a týdny v rákosí, krysaříci nemají hubu plnou hlodavců a dokonce i salašnický pes se obejde celý život bez ovce. Toho bígla se to týká taky.

Řekla bych, že se psy je to jako s dětičkama a v mnoha případech i s manžely, akorát, že když řekneš "jdeme ven na procházku", natočí hlavu...zpět k počítači či k TV..

Souhlas. Nejlepší je vytvořit u všech kategorií podmíněné reflexy a pak to šlape. Nejlíp to jde u dětí, pak u manžela, ten si už nějaké návyky přece jen přinesl, tak to jde jen se zvýšenou opatrností. No a pejsek, ten je tak roztomiloučký, že týrat ho nějakými reflexy se fakt nedá

Tak tohle je super....naprostý souhlas. Díky, dobře jsem se pobavil...

Díky nemáte náááhodou taky bígla? 

U nás se nesmí říct KOST (to tvrdý z masa), piškot (malý kulatý), dokonce se nemůžem bavit o tom, že něco daboval Alexej Pyško. Jinak nás nemine uragán. Když leží, absolutně nechápe povel jdi. To zírá s výrazem "jsi blbá, copak vleže se chodí?", stačí říct vstaň a jdi a poslechne. A takhle jsme ho zkazili za rok a půl, co ho máme, předtím byl 4letý venkovní pes a teď se chová, jako jeho předchůdci. Pochopitelně šustění pytlíku a lednička funguje bezchybně. Ale nejlíp klepnutí talíře o dlažky s obědovou daní.

Jo, že prej psi rozuměj jen tónu hlasu... když byla dcera malá, dostala dřevěnou stavebnici. Na hlášku: "Hele, Zuzanko, kostičky." přiběhl z vedlejšího pokoje pes celej říčnej. A když nemůže najít svoji lyžařskou rukavici na hraní, na výzvu "Přines si rukavici:" dorazí třeba se sametovou plesovou, kterou vytáhne ze šuplíku.

Na obranu Bíglice musím k autorce dodat, že spíše asi vidí sklenici napůl prázdnou, než plnou. Nechápu proč se článek nemohl jmenovat Syndrom selektivního slyšení mého psa  Ahoj Tino, karma Tě nemine

 Díky, Lukáši, a pěkný svátky přeju