..... a nákupní ovád je velmi pěkný termín . Budu ho používat v diskuzích,když mi vždy smažou jeho lidovější expresivnější podobu.

jednoznačně jsem si určil tu nejexpresivnější podobu .... expresivních mne napadlo povícero :)

prima blog od prima ženské

To se vám jen zdá  díky!

Vtipné a poučné .....

PS: a která věta platí na Vás, když jste ve stresu, nevyspalá s bolavým zubem a novým okem na punčoše?

 tak u mě je to hrozně jednoduchý. Já se při náladách od "báječně skvělá k zbláznění" až po "no mohlo by bejt hůř" vždycky usmívám, takže když jednou za uherák přituhne, nejčastěji slýchám "Pročpak se dneska neusmíváte?", což mě většinou tak podrbe na egu, že jsem ten Kde-je-můj-smíšek, že mi to zvedne náladu a je po všem 

Mooc karma.

Tak díky mooc 

Je zvláštní, že dokud jsme byli ve městě, zažívali jsme podobné situace převážně na úřadech a institucích, zatímco prodavačky byly valnou většinou celkem přijatelné. Teď, co jsme na vsi, jsou úřednice do jedné milé, laskavé, ochotné dámy, které poradí, pomohou, vysvětlí, a prodavačky - často současně majitelky obchodů v jedné osobě, bych s chutí zakousla a vyplivla. Věčně si povídají s nějakou kamarádkou, odpoví na půl... úst...  Nemáme, nevedeme, nebereme, neobjednáváme.... Zajímalo by mě, z čeho žijou?

Tyjo, ale to máte pravdu, až se musím smát  čekáme takovou tu "jednou za uherák" návštěvu našeho francouzského jednatele a já už pro něj mám připravený šokující štos papírů k podpisu, a můj šéf se s ním pravidelně objednává k ověření podpisů na obecní úřad v jedné vísce za městěm. Jsou tam supermilé zaměstnankyně, vychází báječně vstříc a jde to jako po másle! 

Hele, ségra...já ti mám nějaký kouzlo či co, na mě ti neštěkne ani pes

.......... že by to nebylo do dvoumetrové výšky slyšet?

Jen opravdový profesionál si špatnou náladu netahá do práce:-) Ale nás takových je málo

Já měla dny, kdy bych všechny zákazníky vystřelila na Mars, hlavně ty protivné- ale nikdo to na mě nepoznal:-)) I když to dalo mnohem víc práce, než když jsem byla vyspinkaná dorůžova.

 Já se na každou šklebůzu za pultem usmívám, reaguji tak, abych jí spíš náladu vylepšila. A nebudeš tomu věřit, někdy jsem dokázala vyždímat i z ropuchy úsměv

Na to pozor, Šárko...aby ty tvoje úsměvy nakonec nebyly brány jako provokace

Já zase těm dotyčným osobám s úsměvem říkám - Když vás ta práce nebaví, tak ji prosím nedělejte!

Baví, nebaví.... Já mám dnes třeba virózu jako prase a stejně jsem v práci, je mi bídně, vypadám jako svůj starší bratr a na lidi nemluvím (nechci prskat bacily). To se to těžko usmívá.

Na druhé straně hodně lidí neumí relaxovat - odsunout problém stranou a věnovat čas a energii jiné věci s tím, že se k problému vrátí později. Lidi jsou hrozně nedočkaví - všechno chtějí řešit a vyřešit hned teď a tady.

Pěkné. 

Odlehčit situaci vždycky pomůže... ale někdy holt není nálada být "ten hodný", když už má člověk naloženo z předtím. Já takové chování kolikrát ignoruji, i když jsem měl už 100x na jazyku "proč tu práci děláte, když vás tak děsně nebaví". A když už reaguji, tak bývám ironický a sarkastický.

Ironii a sarkasmus jsem kdysi také zkoušel. Ve výsledku Vás to stojí víc času a nervů než odlehčení situace.

Nevím jestli je to tím, že jsem již veteránem, ale nemůžu si na jednání ať v krámech či na poště nebo úřadech ani trochu stěžovat. Ale možná je to tím, že se jedná o popsané konflikty žena - žena. Už jako malej kluk jsem od máti slýchával, že vždy je ideální na vyřizování, když jde chlap někam, kde se jedná se ženou, a zase ženská tam, kde je chlap jako protistrana. A dlouholetá praxe mi to v podstatě potvrdila, byť s chlapama vycházím taky. S výjimkou třeba primátora Onderkyviz můj dnešní blog

To je výborný postřeh!  opravdu to funguje. Jako sekretářka přesně vím, kdy víc účinkuje můj podpis a kdy podpis mého šéfa