Pěkný, vtipný článek, super video.

Nicméně si neodpustím rýpnutí: to máte z toho, že povolujete zvěři postel. Naše zvěř nejen, že o posteli nesmí ani přemýšlet, má zapovězen vstup i do ložnice. A netváří se, je by jí to vadilo, spí si v klidu v předsíni na pelechu, na snídani spořádaně (a potichu!) počká... prostě proto, že ví, že nic jiného stejně nefunguje a má naladěné žaludeční hodiny.

Petre, to nepomaha, bubnuje na dvere tak dlouho, az vstanu.....zkousela jsem vse.

Simon's cat je fantasticky a k clanku doslova

Ilustracni video je dokonale! PB1 a PB2 tez, ale jen v popisu, kdybych je mela doma, asi bych rikala neco jineho..

Všechno byste jim odpustila. Všechno. 

Když pominu štěněcí období, kdy se muselo vstávat z hygienických důvodů brzo, tak se moje psisko brzo naučilo, že ve všední den vstáváme v sedm, ale o víkendu v devět..a drží ho to pořád.-)

To video

A pak, že to nejde, viď

Pobavilo? To mě těší 

Od rána mi kvůli hackerům nešla diskuse a koukám, že Tobě taky asi ne, jen 10 příspěvků u Tebe není zvykem

Jen ať je klídek, minule jsme si nadělali 

Moc díky, Tino!  Mě tak mrzí, že mě teď kočky nebudí. Když to dělaly, tak jsem šílela, ale co bych za to teď dala!  Takže si to užívej!  Zdravím budíky!!! Simon's Cat miluju. Hlavní je pustit si k tomu i zvuk... ten dělá autor komixu na hubu, což je dokonalé!!! Krásný den!!! 

Rádo se stalo  neboj, ony se to zase naučí. Jak na ně padne stáří, nebudou moct dospat a budou zkoušet, co vydržíš 

Díky za dnešní dobré ráno. Podívala jsem se na Simonovu vychytralou kočku.  Kam vy na ty blbiny chodíte ...

Náš plyšák vstává za kurevpění, tedy jen co se začne šírat. Ten se ale nedomáhá bašty, ale ranního pochoďáku. Když se ho snažíme umravnit povelem "spinkej", natvrdo dělá, že nerozumí, přestože jinak rozumí úúúúúplně všemu.

To jsem koukala pod Petřiným článkem, jakej jste oddanej psovod!  Simonovu kočku mi poradila jedna vášnivá kočkařka, koukněte i na další díly, je to ze života 

kurňa, to je přesný video, skoro jako podle kočky, která mě kdysi vlastnila, jenom s tou bejsbolkou to neuměla (ale já žádnou vlastně ani neměl)

Žejo?! No možná jste měl kliku, že jste se nevěnoval baseballu. I když takovej tenis nebo, nedej bože, golf... 

Děkuji, paní Solanová. Napsala jste to krásně i za mně, díky!

To ti mí gauneři ještě pořád zjišťují, jakým způsobem je jejich snažení efektivnější, z úpěnlivého plačtivého kňourání přešli na občasné hafnutí cca 20 cm od mé hlavy a tím i ucha, pravda. V tu chvíli je hrozně přestávám mít rád a někdy i ostřejší slovo padne, ale zvítězí a já vstávám, pouštím je ven na zahradu (už jí pomalu přestává být, mění se na "dvorek") a stavím na kafe. V koupelně je začnu zase mít rád a spěchám s hygienou, poněvadž už zase škrábou na franc. okno a culej se, gauneři mí.

To je na nich to nejhorší. Nebo nejlepší. Poté, co natáhnou vaše nervy jako luk a doženou vás k mezní akci, zavrtí na vás oháňkou a usmějou se tak důvěřivě, že by jim člověk nejradši rovnou střihl jednu z lásky 

 jinak jsou to ale vaše zlatíčka, co?

 Když jsem byla prcek, měli jsme černou kočinu Lucku, kdo ji pojmenoval už nevím, (byla mé matky a na zeptání je teď ještě brzo ) a ta se kvůli tomu, že budila příliš brzo a byla tedy navždy vykázána na noc z ložnice za zavřené dveře, naučila skákat na kliku a otvírat si, potvora. 

Uměla to za pouhý týden a i ten, kdy nemohla budit na přímo, mňoukala kolem půl šesté tak hlasitě, že stejně nikdo klasickej budík nepotřeboval 

Práááávě! Když je vykážu z ložnice, div nevyrazí dveře  máte pravdu, nedám na ně dopustit, i kdyby mi skákaly po hlavě. (Skáčou neustále.)