"Ke vztahu k Bohu nepotřebujeme panáčka (kněze)". To neříkám já, ale prohlásil to skutečně jeden katolický kněz...

on už to říkal Ježíš

Tino, moc díky za tenhle super článek. Moc díky!! Jo, a ten vtip je taky super!!!!   Mám za to, že lidi by neměli míchat víru s církví. Víra v něco (a je na každém, aby si zvolil v co - konec konců, Egypťani měli kocóra na trůně, že ano )  je nezbytná, ale církev je organizace. A podstatou organizace je to, že se kolem ní začnou točit prachy. A průšvih je na světě.

Je to složitější. Když budete věřit v něco podobného jako někdo jiný a tu víru začnete spolu nějakým způsobem sdílet, je to vlastně už církev. Samozřejmě bez papalášů, zápisů v registrech apod. Jenže když vás bude miliarda, už to bez nějakých oficialit nepůjde. Tím spíše, že aby jednota byla zachována, musí nad ní někdo bdít, podobně jako v politických stranách je od toho vedení.

Vynikající !

Díky, Ivo - vaše psaní už dorazilo, ale vyjádřím se k němu raději přes mail, nerada pláču dojetím na veřejnosti 

já si myslím že na Bohu (pokud existuje) je vůbec nejlepší to že nám všem dává absolutní volnost, můžete v něj věřit a nemusíte, můžete ho urážet nebo milovat a vždy podle vlastního rozhodnutí no pokud opravdu existuje něco po smrti tak se budeme z této části našeho života který jsme prožili v tomto slzavém údolí odpovídat a odpovídat sami a jen za sebe, odpovídat za to jak jsme se chovali hlavně k těm kolem nás, můžeme trávit spoustu hodin na kolenou před zobrazením ukřižovaného Ježíše pokud se nebudeme chovat dle jeho učení nepomůže nám to, můžeme se zpovídat každý den pokud to nemyslíme vážně nepomůže to, představte si že stojíte před soudcem který o vás ví vše nejen to co jste udělali nebo neudělali ale hlavně ví proč jste to udělali či neudělali, zná každou vaši myšlenku, nemýlí se a neukecáte ho, a tak bude stát před Bohem (pokud existuje ) každý od papeže po posledního neznaboha a sám za sebe

Velmi moudré.

Dobře napsáno. Já jsem tedy absolutní nevěřící pes, ale takového Boha, který by mi schvaloval těch pár pátečních piv, nebo chlípné myšlenky, bych si nechal líbit.

Máte potřebu, aby vám někdo něco schvaloval?

Šlo-li by to, několikrát karma!

Opět jste nezklamala, napsáno výborně.

Díky, Jiří, a díky i za zastání - s hrůzou jsem v práci sledovala ten příval nedorozumění, ale to víte, v pracovní době se vykecávat pod vlastním článkem... 

Svou víru vyjádřím asi takto: Na každou svini se někde vaří voda.

Jinak věřím i v existenci toho, co jsem nikdy neviděl, ale v existanci Boha nikoliv, protože toho neviděl nikdo.

Stejně jako nikdo neviděl temnou hmotu a energii, která tvoří většinu nám tak dosud málo známého vesmíru.

kdo ví proč...se mi při čtení titulku blogu...vybavila dětská hra...Papeži papeži, kolik je hodin na věži?:)

Tino, vzhledem k tomu, že tenhle blog bude určitě ve Výběru, tak se máš na co těšit

Papež u mě stoupl v ceně svou dobrovolnou rezignací, nic víc k tomu snad ani nemám.

  Věřím tomu, že něco mezi nebem a zemí být musí,do kostela pravidelně nechodím,ale už jsem tam 3x byla, když už jsem nevěděla, kudy dál. Modlit se neumím, jen jsem stála a snažila se nasát nějakou "boží" atmosféru.

Ale pak jste se radši sebrala a šla nasávat někam jinam, co?

Přes vaše varování jsem článek přečetl 

Docela chápu váš pohled. Vycházíte z toho, co by se dalo nazvat převládající obraz katolické církve u nás, ale jdete přece jen hlouběji, a to se cení. Tento váš obraz rozhodně není zcela falešný, rovněž však není ani zdaleka reálný. Počínaje "vatikánským přepychem" (který spočívá především v umělecké rovině, nikoli v přepychovém životě zdejších "obyvatel"), klišé s kondomy v Africe (v první řadě věrnost, pak kondomy, nikoli naopak - toť vše) a inkvizitorstvím Ratzingera (byl skutečně reformní, ale poněkud povolil nikoli pro kariéru, ale pod vlivem revoluce osmašedesátého - nespojovat s událostmi v ČSSR. Přesto je dle mého názoru mnohem progresivnějším než jeho papežský předchůdce).

PS: Ten vtip znám

Ano, máte pravdu - jsem obrázek typické české přestavy. A právě to jsem chtěla změnit, protože jsem si na to chtěla udělat pořádný názor a není lepší cesty, než se zeptat lidí. Možná jsem to udělala trochu necitlivě, za což se omlouvám, ale výsledek je jednoznačně pozitivní