Připadám si jak meteorologická zeď nářků.

Jestli s něčím nemám problém, je to počasí. No tak zase nasněžilo, to je toho... Ovšem mnozí mí spoluobčánci mají pocit, že jsem ta pravá, s kým si na počasí zanadávat. Nejsem!

Fakin veza! Fakin veza! Fakin veza!

Přátelé, to chce klid a nohy v teple. Nic tak extrémního se neděje, je to přeci každej rok stejný: Přijde První jarní den a všichni se smějou, že o něm víme všichni kromě těch nahoře, co řídí počasí. Vzpomínám si, že jako holka jsem si vždycky na Velikonoce směla vzít poprvé jarní sukni, podkolenky a dřeváčky, a vždycky jsem měla nohy zimou modrý jak Avatar. A vůbec, březen - za kamna vlezem!

Přesto narážím na lidi, kteří počasí půlky března komentují tónem tak hysterickým, až mám pocit, že jestli ještě jednou zasněží, minimálně zemřou. Já vím, že počasí je běžný námět k hovoru, ale pokud se zvrhne v negativní remcání a stěžování si na "příšerný život", není to konverzace pro mě.

Poslední dobou už reaguju opravdu nevybíravě a ve snaze zastavit příval rozmazleného kňourání jsem už byla dohnána k větám typu:

"Jó, žijeme v ČR. Jestli vám tohle počasí v tuhle dobu nepřipadá normální, budete se muset přestěhovat. Doporučuju Kypr, tam je teplo a momentálně veselo."

Prosím, nedělejte ze mě hrubiána. Nenuťte mě, abych na vás byla takhle zlá. 

Viděli jste Knoflíkáře? V úvodní epizodce se dozvíme, že někteří Japonci měli štěstí a unikli dopadu atomové pumy kvůli špatnému počasí nad jejich městem. Takže jak vidno, všechno zlý je k něčemu dobrý. Tak si jako oni sedněte doma ke stolu, tlučte pěstmi, vesele skandujte "Fakin veza! Fakin Veza! Fakin Veza!" a hlavně:

Vydržte, už brzo bude konec ;)