Tina Solanová

Chomutovská výstava ptáků

17. 12. 2013 9:00:00
Chomutov je proslulý svým zooparkem. Že má ovšem detašované pracoviště - jakousi kuriózní "voliéru" v jednom z místních hotelů, to jsem vážně netušila.

No, buďme realisti - s touhle atrakcí jsem se seznámila v pátek třináctého a to je den, kdy má člověk počítat se vším. Vyjeli jsme si na víkend a protože si potrpíme na balneo, vybrali jsme podle toho hotel na slevovém portálu. Slevové portály mívají různé užitečné informační ikonky: Vhodné pro rodiny s dětmi, možno pobývat se psem, doporučujeme seniorům... Pro tento připad bych navrhovala jednu následujících ikonek: Pobyt pro odvážné, Pobyt pro dva "on+on", nebo rovnou Bacha, úchylárna.

"Osprchovat!" zařval na mě bez pozdravu kyprý šedesátník, jen co jsem vstoupila do hotelového chrámu zdraví a dotkla se dveří sauny. Sdělila jsem mu, že jsem již absolvovala v šatnách, ale kapku jsem se u toho zakoktala. Byl totiž na Adama. A ne, nebyl UVNITŘ sauny.

Uvnitř sauny nebyl ani žádný další člen početné partičky nonšalantních nudistů vyššího věku, kteři se tam vyskytovali a hrdě vystavovali své puštíky, výrečky a jiné opeřence, jako by se nechumelilo. Tři z nich se k nám ale záhy v sauničce velikosti psí přepravky přidali a my byli oblaženi konverzací vedenou slovníkem čtvrté cenové (čili k ptactvu jsme dostali jako bonus například kozy).

Jelikož jsme byli poněkud na rozpacích, zda jsem pro místní štamgasty vůbec viditelná, přesunuli jsme se raději do vířivky. Co na tom, že nevířila - byla ptactvaprostá a stranou. Chvíli jsme vydýchávali situaci a kladli si spoustu otázek: Přehlédli jsme něco? Třeba poznámku "vhodné pro swingers"? Octli jsme se vinou nějakého bizarního kouzla v Twin Peaks...?

Ve chvíli, kdy vířivka začala vířit, bylo po klidu. Spolek přátel volného pohybu nám přišel dělat ostrou společnost. Mysleli jsme, že máme halucinace... Rozumím, musí to být fantastický pocit, ale když vedle mě se žbluňknutím přistál křepký stařík, skočila jsem hbitě jak žabka přes svého milého a schovala se za něj jak za terénní vlnu. Avšak ani jemu ta spontánně sdílená přirozenost nebyla milá, takže jsme z balnea potupně prchli...

Při večerní cigaretce se slečnou recepční jsem se dozvěla zajímavé informace: Pan majitel tento režim povolil. Slečna recepční je díky tomu o víkendech konfrontována rozrušenými hotelovými hosty. Naopak šarmanti z balnea to považují za normálku a nezřidka se polonazí vyskytují i na recepci. Pokusy vysvětlit majiteli, že tato země ještě není na takovou fyzickou volnost připravena, nepadají na úrodnou půdu. A perla všech perel: Platí neoficiální (a opět pro hotelové hosty neznámé) pravidlo, že pouze čtvrtky jsou dámské, a to tak důsledně, že místní seniorky berou svůj den za stejný konec a mění wellness v pavilon bobrů.

Byl to dost šok. Hotel byl totiž bez poskvrnky, velmi opečovaný a designově dokonalý od sladění barev přes kvalitní nábytek, textil a porcelán až po kliky u dveří. Těžko uvěřit, že někdo, kdo vytvoří něco tak vkusného, to následně zprzní povolením ptačí estrády a dá náhodnému hostu takovou ránu do žaludku, že se tento s lítostí už sotva kdy vrátí.

Ale co já vím - třeba jsem jen zbytečně puritánská.
Každopádně snídaně měli prima, personál milý, wifinu rychlou a jsou-li mezi vámi nějaké amatérské ornitoložky, ráda jim prozradím kontakt na tuto roztomilou zlatou klícku ;))

Autor: Tina Solanová | karma: 30.59 | přečteno: 1345 ×
Poslední články autora