Znám:) Za posledních 9 let jsem se stěhovala 8krát (počítám do toho i úplně provizorní bydlení z mých pražských počátků) a náročnost stoupá:)) Nejdřív jsem se stěhovala jen s pár zavazadly. Naposled (před rokem) toho už byla plná dodávka a pes na klíně:)))

Jste dobrej kočovník, to já bych neunesla... Mám svou základnu a vyrážím do světa, ale MOJE DOMA je zatím posvátné sanctum, kam se vždycky můžu vrátit... Úplný gudbáj bych asi nezvládla 

Kočka.rar Čím to rozbalujete, prosím vás?

Rarachem.cz, Jaroušku  Nebo rákoskou!

jeden rok jsem stěhoval sedmkrát.. fakt.. nekecám.. výhodou bylo, že od několika kufrů jsem se dostal ke dvoum igelitkám.. člověk zjistí, že toho moc nepotřebuje

knížky z dětství jsem si nechal u rodičů.. Zapletal.. Foglar.. Nevrlý.. občas do nich na návštěvě nahlídnu a moc se těším, až si je s synem, tak za rok dva, přelouskám znovu

To máte z toho, že jste takový... 

Temperamentní...(?) 

Tino, báááječné. My se stěhovali nedávno, ale situace byla narubovatá. Náš obrovský gauč se v novém obýváku ztratil, z křesel se stala křesílka a ještě dva měsíce jsme se učili, že když zapomeneme na horní záchod vzít toaleťák a všichni jsme (až na jednoho postiženého) dole, je to pr...., neb v tom sto let starém baráku obvyklé: "hele, podej mi prosím papír" prostě nezabírá... 

x

Moc hezky napsané, karma. Jen ty kočky bych asi nekomprimovala, naše by se strašlivě naštvaly :-)

Ha há! Nutno doplniti živými tvory! Ti jsou všude! Jak vás znám, nebudete s tím mít problém, a pokud je naučíte aportovat ruličku... 

Psáno krásně, s humornou nadsázkou

Díky, Marku, to mám částečně okoukáno od vás 

taky nas to zase ceka. Pak se ozvu na nejake tipy. 

Plne s tebou soucitim. Ja ale stehovani celkem rada. Je to takovy krasny jarni uklid ve velkem. Charita i sousedi jsou vzdy obdarovavani ve velkem.

Miluju Garage sales!!! 

No nemysli,...ono stěhovat se do psí boudy, tě bude taky stát plno ústupků

Ha há, si myslíš, že by mě tam nějakej pes chtěl? Já v nouzi leda tak rovnou pod mostík a tam se vejdu i s knihovnou 

Opravdu si vždy dokážeme zdůvodnit, bez čeho nelze žít, ale já dodám k tomu stěhování jednu vážnou věc. Nám důchodcům radí přestěhovat se do menšího, to je pouze rada, ale nikdo zatím neřekl, kam už staří nemohoucí lidé mají ty věci dát a to stěhování je spojeno ještě s malováním a to také stojí dost peněz...Tak babo raď...Někdy uvažuji, že během 100 let nebudou ani knihovny, vše si budeme nosit v příruční knihovně el. knihy...

Občas si to i musíme zdůvodnit, třeba jako moje maminka si zdůvodňovala, že nemůže žít bez discmana, protože během stěhování zmizel... :))) 

Ale máte pravdu, stěhování i do menšího je drahá záležitost a navzdory elektronické podobě všeho možného naše srdce většinou tíhne k tomu, co se na CD uložit nedá, že?  ale minibyt schvaluju!

Stěhovali jsme se 6x, z toho 5x s dětma:-) Na stěhování jsem si vždy nejvíc pochvalovala, že se zbavím starých a nepotřebných krámů a najdu to, co jsem nemohla najít,když jsme bydleli:-)

   Člověk si zvykne, nás čeká ještě jedno- poslední. Stěhování už bych mohla směle psát mezi koníčky

  A Tobě karmu, pobavilo

Díky, Šári  hele, já to mám úplně naopak: To, na čem lpím, při stěhování ztratím, i kdybych to nesla ve spodním prádle na vlastním těle, zato objevím spoustu ztracených, ale nepostrádaných věcí, například tři kousky japonských čajových pokrutin za gaučem, což vysvětluje, proč tam Ančí poslední dva roky furt tak zběsile hrabala :))))