O žirafě, zebrách, šakalech a volovi

Jednoho dne v  malebném koutku Afriky oždibovala žirafa výhonky z korun stromů a zevlovala do dálky. Najednou povídá zebrám pod sebou: „Přichází k nám blíže neurčený počet blíže neurčených zvířat.“

Zebry na ni koukají jak zjara a povídaj: „Co to plácáš, žirafo? Jaký? Kolik? Nějakej zájezd nebo co?“ Žirafa se kroutí, dělá ofuky a neustále se ohání blíže neurčenými hesly. Zebry to teda hodí za hlavu, říkají si, že kdyby šlo do tuhýho, žirafa by dala echo.

Najednou se přiřítí šakalové a udělají ze zebří selanky loveckou scénu.

Když konečně zapadnou za obzor, povídá zebří alfasamec žirafě: „Tyjo žirafo, ty ses snad zbláznila! Tos nám nemohla říct, že se sem ženou šakalové?! Vždyť mi sežrali dvě mláďata!!“

Žirafa zrudne a začne se vykrucovat:
„My už teďka výraz Šakal používat nesmíme. Nesmíme říkat ani Hyena nebo Kojot…“
„Prosímtě PROČ?“
„Nó, ták… oni na svazu žiraf říkali něco o politický korektnosti... Když o sobě oni sami neřeknou "Já jsem šakal, kdo je víc?", tak my nesmíme. To víš, zvířata s nima mají občas špatný zkušenosti, tak aby nebyly předsudky… vždyť by je nikde nechtěli.“
„No bodejť, podívej se, jak to tady po nich vypadá!“
„To jo, měli jste smůlu, ale předpis je předpis. Hele, nejsou všichni takoví, některý poctivě žerou jen ptáky a nás savce nechávaj na pokoji. Kolikrát už jen tak prošli a nic…“
„Žirafo, ty jsi snad spadla z Marsu! Ty snad poznáš, kterej je neškodnej a kterej ne? Nepoznáš! A vůbec, nejsou sice všichni takový, ale taky nejsou všichni hodný – většina z nich nad ptákama ohrnuje nos, páč je to moc pracný. Prosimtě, příště nedělej hérečku a normálně to vyklop, jo? Neříkám, že je přivítáme hned kopytama, ale aspoň si dáme bacha…“
„No já nevím, abych za to nedostala padáka…“
„Žirafo, nedělej ze mě vola! Tady jde o zákony přežití, který ty úplně stavíš na hlavu, tak se prober! Když je něco blbě, tak to normálně řekni, od toho tady jsi! A vůbec, dej si bacha, aby se nakonec nepustili i do tebe! Možná si myslíš, že tam nahoru za tebou nemůžou, ale co není, může bejt…“
„Teda víš, zebrouši, podle toho, co říkali na školení, jsi ten… é… rasista!“
„To je mi šumák, žirafo. Radši budu informovanej rasista, než neinformovaná potrava.“

Pozn. autorky: Podobnost žirafy s novináři informujícími nás např. o nepokojích ve Skandinávii či krádežích kovů v Čechách je čistě náhodná.