Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč nemám ráda ženské časopisy aneb Muži nám to poví!

19. 12. 2013 15:00:00
No, tak třeba proto, že nedokážu vařit podle receptů, nezajímají mě tklivé příběhy a nemám děti. Ale hlavně: Z té nalejvárny, jak bychom měly vypadat, vidím RUDĚ!!!

Onehdá mě redakce oslovila, zda bych nechtěla zveřejňovat své blogy i na OnaDnes. Děkuji, nechtěla. Svého času jsem psala pro elektronickou Elle, tedy jen pro ženské publikum, a nedalo se to. Měla jsem z toho pokaždé husí kůži, na několika místech to vypadalo, že mi začne rašit peří, a začala jsem ko-ko-koktat. Prostředí ženských rad prostě není pro mě...

Abych ale právě té místní Oněnce nekřivdila: To je zrovna prostor pro ženy, který, díky bohu, navštěvují i muži, účastní se diskuse a leckdy ty krávoviny z článků vyvrací hned na místě. Díky, pánové, je to potřeba.

Každá žena chce být krásná a líbit se. Pokud ale radu hledá v ženském časopise, zadělává si maximálně tak na mindráky, finanční zátěž a leckdy i zdravotní potíže: Zhubnout, nagelovat nehty, nabodat botox, takhle na sebe napatlat tunu mejkapu, takhle si zničit krásné vílí vlasy, tohle si obléct...

Protože jsem dřív kamarádila víc s muži než ženami, zjistila jsem, že muži vidí krásu úplně jinak, než módní redaktorky. A pokud se chci líbit mužům, koho se zeptám? Jich, nebo tety Sally? ... Notak!

Jeden příklad za všechny: Včera jsem se připletla do debaty o pupínku na sedínce. Nějaká ubohá slečna z něj měla takový mindrák, že raději zrušila rande s plánovanou erotickou koncovkou. Spousta žen v diskusi pro ni překvapivě měla pochopení, zřejmě proto, že ženské časopisy jsou plné pokožky povinně jemné jako hedvábí. To já se kdysi ptala svého kamaráda, jak to chlapi vnímají s tou celulitidou; jestli jim fakt tak vadí atd. ... Vykulil na mě tenkrát oči a povídal: „Celulitida? Tak to mě netrápí. Záleží na hezkém tvaru a velikosti. Když je zadek povedený, celulitidu chlap ani nepostřehne.“ Natož nějaký pupínek, dodávám já!

A vůbec, jedno čínské přísloví praví: Kde je láska, i jizvy po neštovicích vypadají jako roztomilé ďolíčky :)

Kdyby se ženy radily spíš se svými kamarády a partnery, dozvěděly by se skutečně užitečné rady a stálo by je to celé mnohem méně peněz. Zjistily by například, že mejkap není nutnost, melír taky ne, že svetřík může být i v klidně zcela nemoderní barvě, hlavně když dá vyniknout křivkám, že žena osobitá například velkým nosem přitáhne muže svou originalitou na rozdíl od unifikovaných krásek opouštějících kliniky plastické chirurgie... Že krása ženy nespočívá v kabelce LV ani saku podle nejnovější módy... Jeden můj bývalý přítel mi sdělil, že mi nesluší tanga, protože to mé nohy prodlužuje až moc, zato krajkové boxerky, to je to, nač bych měla vsadit. Člověk se učí každý den.

Proto bych radila všem dámám a dívkám, které mají o své kráse pochybnosti: Zahoďte ty papírové našeptávače, jsou úplně mimo. Raději naslouchejte svému muži, když občas udělá nenápadný kompliment typu „Ty vlasy vyčesaný takhle nahoru ti sluší, lásko“ a zapamatujte si jeho obdivný pohled, když pro jednou vyměníte džíny za sukničku. A nebo se ho rovnou zeptejte.

Ale hlavně nezačínejte větou „Miláčku, nepřipadám ti tlustá?“ :))

Autor: Tina Solanová | čtvrtek 19.12.2013 15:00 | karma článku: 38.20 | přečteno: 3451x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Kratochvíl

Psaní všemi dvaceti

Jelikož nejsem školená písařka, trvá mi napsání jedné stránky A4 docela dlouho. Do klávesnice totiž „klofu“ jedním prstem jedné ruky a zdůvodňuji si to tak, že není důležité, jak rychle člověk píše, ale co napíše.

24.8.2017 v 12:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 38 | Diskuse

Karel Trčálek

Pohostinnost českého národa je jen vylhaný mýtus

Není pohostinnost jako pohostinnost. Kdo jinému postel stele, sám na ní umírá. Po návratu z pohostinství je každý praotcem Čechem, respektive jeho dcerami

24.8.2017 v 11:48 | Karma článku: 4.69 | Přečteno: 126 | Diskuse

Pavel Vrba

Kdo ho vůbec zná? Paulo Coelho.

Na druhou stranu, já bych tohoto spisovatele také neznal, kdybych při pročítání různých citátů nenarazil právě na ty jeho. A přestože má za sebou i bouřlivý život, řada jeho myšlenek mě oslovuje.

24.8.2017 v 11:30 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 109 | Diskuse

Dana Adámková

Psíma očima

Tož nevím, co se u nás bude dít, jenom tuším, že přestavba kuchyně bude asi kvůli mně a mým dětem. Panička začíná být nějaká nervózní. Snaží se, abych nic nepoznala. Já vím svoje.

24.8.2017 v 10:45 | Karma článku: 7.05 | Přečteno: 155 | Diskuse

Marek Valiček

Kdyby tisíc kabinetů

"...no, pomalu abyste se chystali do školy, co?", zaznělo mezi stoly naší zahradní hospůdky a děti, ke kterým byla slova pronesena, se otřásly hnusem a opovržením.

24.8.2017 v 9:18 | Karma článku: 22.35 | Přečteno: 475 | Diskuse
Počet článků 287 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2451
Žena.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.