Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak udělat z Orlího hnízda akvárko

9. 12. 2013 11:00:00
Můj byt s panoramatickým výhledem - Orlí hnízdo - se na 10 mučivých týdnů proměnil v akvárko. Jak a proč? Prosté, Watsone: Zateplování fasády. Proměnila jsem se z orla v neonku a málem jsem z toho lekla!
Lenka Faltejsková - Okem akvarijní rybkyLenka Faltejsková - Okem akvarijní rybky

Jednoho krásného zářijového dne se před mým oknem objevilo lešení. Aby toho nebylo málo a abych nááhodou fakt neměla šanci zahlédnout cokoliv z té podívané, na které mám už 10 let závislost, natahali přes to ještě zaprášené potištěné sítě a okna mi polepili ochranným vikslajvantem.

Byla to pro mě pohroma. Můj výhled je můj nejoblíbenější tv program - bez zvuku, nikdy se neopakujou a nepřerušujou reklamou. A na Silvestra o půlnoci dávají naprosto skvostnou šou! A ti zlí stavebníci mi mou drogu vezmou, zrovna když začne nádherně zlátnout a rudnout podzimem...

Ze začátku to bylo krušné – modrá fólie zajistila, že i teplé slunko babího léta pronikalo do mého bytu v odstínu Poctivá depresivní modrá. Tedy, pokud jsem měla odtemněno. Většinou jsem ale byla žaluziemi zatažená, jak kdybych čekala nálet na Drážďany. Ono když ti fasádníci čile komunikují s vaší kočkou, dojde vám, že jen DĚLAJÍ, že vás NEVIDÍ. Můj byt, opticky zvětšený obřím výhledem, se drasticky smrskl na svých reálných 30 čtverečních metrů.

Tou dobou jsem uviděla fotku Lenky Faltejskové s názvem Okem akvarijní rybky a ta to vystihla dokonale: Přesně tak si připadám! Těkám sem tam v malém namodralém prostoru, ven vidím tak na jeden rozmazaný metr a v tom se míhají jakési stíny, které se občas přiblíží k oknu, zvědavě nahlédnou a občas zaťukají na sklo. Já, pes i kočka jsme poprvé propadli podzimní depresi...

A pak se to začalo obracet k lepšímu. Jednoho dne jsem se naštvala, zařvala „A DOST!“ a servala tu modrou příšernost. Ach, ta úleva... Také jsme se zrovna tou dobou všechny tři skamarádily s fasádníky – má fenka Ančí jim šlohla rohlík s paštikou, já jim při parkování převrhla kbelík s čímsi a kočka Tereza konečně odpověděla na jejich věčné „Čičíí!“ - drápem, jak jinak. Začali mě zdravit a přestali být za mým oknem tak expresivní, když jim práce nešla od ruky. Jo a taky přestali pracovat s těmi deskami z malých vlezlých kuliček, které pronikly spolehlivě i zavřenými okny a vytvářely v mém bytě dojem, že za tmavých podzimních večerů drhám polystyren.

A taky začalo být teplo.

Netušila jsem, že zateplení má AŽ TAKOVEJ efekt.
Po osazení panely jsem vypnula topení. Po natažení sítě a termolepidla či co to je, jsem musela začít větrat. Říkala jsem si, že až dodají i třetí vrstvu, vytvořím si zřejmě doma efekt sauny prostým zapálením svíčky. No nicméně deset týdnů ztraceného výhledu a soukromí je deset týdnů ztraceného výhledu a soukromí, teplo-neteplo.

Tuto sobotu ráno jsem měla předčasné vánoce: Chlapíci za mým oknem začali rozebírat lešení.

I když tam běhali jak na běžícím pásu a mávali na mě, žaluzie jsem nezatáhla. Jednak jsem si neskonale užívala pomalu se odkrývající výhled (ano, už chápu muže pomalu svlékající ženy) a navíc by mi kočka ty žaluzie poslala na smeťák, protože proti tolika lidem za oknem měla vážné výhrady. Vyjadřovala je ostrým syčení a bušením packou do okna, kdykoliv se tam někdo pohnul. Takže imrvére.

Teď už je lešení KONEČNĚ definitivně pryč, můj byt se roztáhl na svou původní falešnou metráž, je v něm krásně teplo a výhledem se kochám každou volnou minutu – za ten prošvihlý podzim to stálo.

Jen si tak říkám: Kdyby měly akvarijní rybičky možnost zatáhnout si žaluzie, kolik z nich by to udělalo? A co na to akvaristi, aha? To by měli po ptákách! Vlastně po rybách... ;))

Autor: Tina Solanová | pondělí 9.12.2013 11:00 | karma článku: 32.55 | přečteno: 3410x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Kratochvíl

Psaní všemi dvaceti

Jelikož nejsem školená písařka, trvá mi napsání jedné stránky A4 docela dlouho. Do klávesnice totiž „klofu“ jedním prstem jedné ruky a zdůvodňuji si to tak, že není důležité, jak rychle člověk píše, ale co napíše.

24.8.2017 v 12:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 38 | Diskuse

Karel Trčálek

Pohostinnost českého národa je jen vylhaný mýtus

Není pohostinnost jako pohostinnost. Kdo jinému postel stele, sám na ní umírá. Po návratu z pohostinství je každý praotcem Čechem, respektive jeho dcerami

24.8.2017 v 11:48 | Karma článku: 4.69 | Přečteno: 126 | Diskuse

Pavel Vrba

Kdo ho vůbec zná? Paulo Coelho.

Na druhou stranu, já bych tohoto spisovatele také neznal, kdybych při pročítání různých citátů nenarazil právě na ty jeho. A přestože má za sebou i bouřlivý život, řada jeho myšlenek mě oslovuje.

24.8.2017 v 11:30 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 109 | Diskuse

Dana Adámková

Psíma očima

Tož nevím, co se u nás bude dít, jenom tuším, že přestavba kuchyně bude asi kvůli mně a mým dětem. Panička začíná být nějaká nervózní. Snaží se, abych nic nepoznala. Já vím svoje.

24.8.2017 v 10:45 | Karma článku: 7.05 | Přečteno: 155 | Diskuse

Marek Valiček

Kdyby tisíc kabinetů

"...no, pomalu abyste se chystali do školy, co?", zaznělo mezi stoly naší zahradní hospůdky a děti, ke kterým byla slova pronesena, se otřásly hnusem a opovržením.

24.8.2017 v 9:18 | Karma článku: 22.01 | Přečteno: 475 | Diskuse
Počet článků 287 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2451
Žena.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.