Ráda se na tebe zlobím.

Ráda se na tebe zlobím, když se moc roztahuješ na gauči. Jsem totiž moc šťastná, že se o něj se mnou pořád dělíš.

Ráda se na tebe zlobím za pošlapanou podlahu. Jsem totiž šťastná, že tě i v tomhle věku stále baví chodit se mnou na procházky za každého počasí.

Ráda se na tebe zlobím za tu neustálou nenažranost. Jsem totiž moc šťastná, že ti pořád tak chutná.

Ráda se na tebe zlobím za rozhrabanou postel. Jsem totiž šťastná, že mi ji stále před spaním zahříváš.

Ráda se na tebe zlobím, když naháníš po bytě kočku. Jsem totiž šťastná, že v sobě pořád máš lovecké pudy.

Ráda se na tebe zlobím, když se domáháš mé pozornosti. Jsem totiž šťastná, že z tebe ještě není zmatený apatický senior.

Ráda se na tebe zlobím, že mi nedoneseš hozenou hračku, i když jsi s ní předtím čtvrt hodiny otravovala. Jsem totiž šťastná, že jsi pořád veselá a hravá.

Ráda se na tebe zlobím za počůrané lino. Vždyť to k tobě patří, ty moje louženko...

Vlastně se na tebe nikdy opravdu nezlobím. Jsem totiž ráda, že tu se mnou pořád jsi. Už třináct a půl roku, holčičko moje huňatá! Někdy mi děsivě stárneš před očima...

Tak ještě nějakej pátek vydrž takhle veselá a zdravá, Aničko má milá :)