Tak teď zas chvíli poslouchej ty mě, frajere.

No ty, ty nagelovanej modele s černým hárem ulízlým dozadu a nablejskaným žlutým zobákem, kterej pořád ne a ne sklapnout. S tím budem muset něco udělat, a to brzy, jinak za sebe neručím.

Mám tě ráda, ale ZAVŘI TEN ZOBÁK!!

Jako, já proti ptákům nic nemám, když se chovají normálně. Jenže ty se normálně nechováš. Všiml sis například, že hulákáš, i když už to ty okolo dávno zabalili? Celá ta vaše opeřená partička si už dávno někde dává do nosu, ale ty né, ty musíš řvát dál. A ausgerechnet na stromě pod mým oknem. Jako fakt dík!

Hele, už to trvá skoro čtrnáct dní. Čtrnáct dní to ráno rozjíždíš kolem půl pátý, kdy se snažím spát, a večer se předvádíš ještě kolem půl desátý a přeřveš i televizi. Nechci malovat čerta na zeď, ale soused tuhle prováděl rozborku/sborku vzduchovky, tak zkus ubrat volume.

Nic ve zlým, kámo, já ti tu tvou vysněnou kóču přeju a chápu, že si ji musíš zasloužit a jinak to neumíš, ale víš, co mi připomínáš? Permanentně zvonící mobil, kterej nejde vypnout! No děs...

Prosímtě, už si to se slečnou vyříkejte a založte rodinu, ju? A až spolu budete tančit na tom stromě u nás před barákem svatební tanečky, pokuste se netrefit svými bílými pozdravy do toho červenýho omlácenýho forda, protože to už by mě fakt dorazilo.

Ach jo, ten máj, lásky čas, z toho by jeden vohluchl... :)